Klepadlo na dveřích, klepadlo na koberce, škrabka na bláto, nárožní kameny kvůli kolům kočárů. Roztomilé detaily, které již na dnešních domech nenajdeme (a to nemluvím o římsách, pilastrech, sloupech a jiných historických snahách přivlastnit si lidskou prací každý kousek každé stavby), snad jen jako esteticky diskutabilní metry šikmých ramp pro handicapované.
Dnes se každý ornament, ozdoba, výstřelek považuje spíše za něco škodlivého (nebo do dnešní doby). Stavby jsou jakoby odhmotňovány, máme zde hladké plochy skel, obkladu, betonu. Těžko by dnes dokázal někdo udělat bez problémů fasádu plnou lidské práce se sochami, mozaikami, obrazy. Co dříve bylo běžné a stavby dělalo lidštější, je dnes jen otázkou rekonstrukcí. Tuto snahu o uchopení a zlidštění najdeme jen ve smutné podobě zlatých lišt v oknech.
Docela by mě zajímalo, zda mizení ornamentu a těch zmíněných detailů bylo způsobeno vysokými ideály o čisté architektuře nebo spíše čistě ekonomickým důvodem. Nedivil bych se, kdyby šlo jako většinou spíš o peníze než abstraktní myšlení. Je spousta domů, kde je fasáda do ulice načinčaná, a do dvora funkční, holá plocha s okny. Do ulice honosná zdobná fasáda, do dvora to nejlevnější. A během krátké doby se nám dvorní fasáda mění i na uliční…
Chladné dnešní fasády, co nejjednodušší, omyvatelné, ale jakoby bez doteku lidských rukou. Strojově vyrobené díly, systémová řešení. Neříkám co je dobré, co je špatné, jen když je nového příliš a stane se okoukaným, vrátí se v oprášené podobě to starší. Proč se nám začínají objevovat moderní tapetové růže, „barokní“ obkladačky a další prvky velmi daleko od minimalismu.